Já si myslím, že my ženy to máme někdy v životě opravdu hodně těžké. Neříkám, že jsme úplné světice, ale na druhou stranu musím říct, že někdy složité to tak trošku někdy máme. Nebo vy byste si řekli, že ženy to mají opravdu ze všech nejjednodušší? Věřte mi, že to není pravda, protože je mnoho žen také říká, že to mají složité v mnoha ohledech, a to také v tom, že třeba když mají malé děti, že těžce shání práci. Já se jim ani nedivím, protože když jsem jednou pracovala na personálním, tak tam jsem opravdu slyšela pány se bavit, že opravdu neradi zaměstnávají ženy, které mají doma malé děti. A prý nejhorší to je, když jim je deset let a méně, protože nejlepší je, když už mají děti veliké, kdy už děti mohou být samy doma, když jsou nemocné, a to je třeba až tak od dvanácti nebo od třinácti let.
Tohle je samozřejmě pravda, jenomže my ženy za to absolutně nemůžeme, že přece máme děti. Vždyť stát chce, aby ženy rodily, protože prý máme malou porodnost, tak absolutně nechápu na tom nic hrozného, proč nechtějí zaměstnavatelé zaměstnávat prostě ženy, které mají děti? Co je na tom špatného? Já si myslím, že i páni zaměstnavatelé mají své děti, jenomže vždycky je šoupnu akorát své manželce, jejich mámě a starej se. Myslím si, že tohle je opravdu nespravedlivé.
Vždyť každá žena má právo na to, aby mohla pracovat tam, kde se jí líbí a nebo na co má kvalifikaci a nebo aprobaci. Proto jsem si řekla, že když ženy nemohou také někdy pracovat tam, kde pánové, tak je to podle mě nespravedlivé a ženy by se měly ozvat. Proč to takhle je? Proč to takhle funguje? Proč to nemůže fungovat opravdu poctivě? Já si myslím, že i pánové přeci musí cítit nějakou nespravedlnost a divím se, že jim to je úplně jedno. Jak byste se třeba tvářili vy, kdybyste šli někam do zaměstnání a raději by vzali bezdětnou ženu místo vás? Bylo by to docela divné.